samohláskový

Czech

Etymology

From samohláska +‎ -ový.

Adjective

samohláskový

1. (relational) vowel; vocalic

Declension

Declension of samohláskový (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	samohláskový		samohlásková	samohláskové
genitive	samohláskového		samohláskové	samohláskového
dative	samohláskovému		samohláskové	samohláskovému
accusative	samohláskového	samohláskový	samohláskovou	samohláskové
locative	samohláskovém		samohláskové	samohláskovém
instrumental	samohláskovým		samohláskovou	samohláskovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	samohláskoví	samohláskové		samohlásková
genitive	samohláskových
dative	samohláskovým
accusative	samohláskové			samohlásková
locative	samohláskových
instrumental	samohláskovými

Further reading

• “samohláskový”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “samohláskový”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989