rufiánka

Old Czech

Etymology

Derived from Italian ruffiano (“pander”).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈrufiaːnka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈrufiaːnka/

Noun

rufiánka f (male equivalent rufián)

1. seductress, temptress

Declension

Declension of rufiánka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	rufiánka	rufiáncě	rufiánky
genitive	rufiánky	rufiánkú	rufiánek
dative	rufiáncě	rufiánkama	rufiánkám
accusative	rufiánku	rufiáncě	rufiánky
vocative	rufiánko	rufiáncě	rufiánky
locative	rufiáncě	rufiánkú	rufiánkách
instrumental	rufiánkú	rufiánkama	rufiánkami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “rufiánka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění