roztřetit

Czech

Etymology

From roz- +‎ třetit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrostr̝̊ɛcɪt]

Verb

roztřetit pf (imperfective třetit)

1. to third (divide into thirds)

Conjugation

Conjugation of roztřetit

infinitive roztřetit, roztřetiti active adjective roztřetivší verbal noun roztřetění passive adjective roztřetěný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person roztřetím roztřetíme — roztřeťme 2nd person roztřetíš roztřetíte roztřeť roztřeťte 3rd person roztřetí roztřetí — — The verb roztřetit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate roztřetil roztřetili roztřetěn roztřetěni masculine inanimate roztřetily roztřetěny feminine roztřetila roztřetěna neuter roztřetilo roztřetila roztřetěno roztřetěna transgressives present past masculine singular — roztřetiv feminine + neuter singular — roztřetivši plural — roztřetivše

Related terms

• rozčtvrtit
• rozpůlit

Further reading

• “roztřetiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “roztřetiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989