rozsvítit

Czech

Etymology

From roz- +‎ svítit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrosviːcɪt]

Verb

rozsvítit pf (imperfective rozsvěcovat)

1. to turn on (object: the light)

   Synonyms: (dialectal) rožnout, (dialectal) roužnout

   Antonym: zhasnout

   rozsvítit světlo ― to turn on the light

Conjugation

Conjugation of rozsvítit

infinitive rozsvítit, rozsvítiti active adjective rozsvítivší verbal noun rozsvícení passive adjective rozsvícený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person rozsvítím rozsvítíme — rozsviťme 2nd person rozsvítíš rozsvítíte rozsviť rozsviťte 3rd person rozsvítí rozsvítí — — The verb rozsvítit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate rozsvítil rozsvítili rozsvícen rozsvíceni masculine inanimate rozsvítily rozsvíceny feminine rozsvítila rozsvícena neuter rozsvítilo rozsvítila rozsvíceno rozsvícena transgressives present past masculine singular — rozsvítiv feminine + neuter singular — rozsvítivši plural — rozsvítivše

Further reading

• “rozsvítiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozsvítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozsvítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025