prozvonit
Appearance
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]prozvonit pf
- to flash (to initiate a phone call and stop it before the call is picked, to inform the receiver of something without having to pay for the call)
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | prozvonit, prozvoniti | Active adjective | prozvonivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | prozvonění | Passive adjective | prozvoněný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | prozvoním | prozvoníme | — | prozvoňme |
2nd person | prozvoníš | prozvoníte | prozvoň | prozvoňte |
3rd person | prozvoní | prozvoní | — | — |
The verb prozvonit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | prozvonil | prozvonili | prozvoněn | prozvoněni |
masculine inanimate | prozvonily | prozvoněny | ||
feminine | prozvonila | prozvoněna | ||
neuter | prozvonilo | prozvonila | prozvoněno | prozvoněna |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | prozvoniv |
feminine + neuter singular | — | prozvonivši |
plural | — | prozvonivše |
Further reading
[edit]- “prozvoniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “prozvoniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “prozvonit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)