provokovat

Czech

Etymology

From Latin prōvocō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprovokovat]

Verb

provokovat impf (perfective vyprovokovat)

1. to provoke, to incite, to instigate

Conjugation

Conjugation of provokovat

infinitive provokovat, provokovati active adjective provokující verbal noun provokování passive adjective provokovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person provokuji, provokuju (coll.) provokujeme — provokujme 2nd person provokuješ provokujete provokuj provokujte 3rd person provokuje provokují, provokujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive provokovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate provokoval provokovali provokován provokováni masculine inanimate provokovaly provokovány feminine provokovala provokována neuter provokovalo provokovala provokováno provokována transgressives present past masculine singular provokuje — feminine + neuter singular provokujíc — plural provokujíce —

Related terms

• provokace
• provokační
• provokatér
• provokatérský
• provokativní

Further reading

• “provokovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “provokovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “provokovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025