protiřečící

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprocɪr̝ɛt͡ʃiːt͡siː]

Adjective

protiřečící

1. (reflexive with si) self-contradictory

Declension

Declension of protiřečící (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	protiřečící		protiřečící	protiřečící
genitive	protiřečícího		protiřečící	protiřečícího
dative	protiřečícímu		protiřečící	protiřečícímu
accusative	protiřečícího	protiřečící	protiřečící	protiřečící
locative	protiřečícím		protiřečící	protiřečícím
instrumental	protiřečícím		protiřečící	protiřečícím
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	protiřečící	protiřečící		protiřečící
genitive	protiřečících
dative	protiřečícím
accusative	protiřečící			protiřečící
locative	protiřečících
instrumental	protiřečícími

Further reading

• “protiřečící”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “protiřečící”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989