prokní

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *prokьnъ, from *prokъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈprokɲiː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈprokɲiː/

Adjective

prokní

1. remaining
2. every

Declension

Declension of prokní (soft)

singular
	masculine	feminine	neuter
nominative	prokní	proknie	proknie
genitive	proknieho	proknie	proknieho
dative	prokniemu	prokní, prokniej	prokniemu
accusative	proknieho, prokní	prokňú	proknie
locative	prokniem	prokní, prokniej	prokniem
instrumental	prokním	prokňú	prokním
dual
	masculine	feminine	neuter
nominative	proknie	prokní, prokniej
genitive	prokňú
dative	prokníma
accusative	proknie	prokní, prokniej
locative	prokňú
instrumental	prokníma
plural
	masculine	feminine	neuter
nominative	prokní	proknie	proknie
genitive	prokních
dative	prokním
accusative	proknie		proknie
locative	prokních
instrumental	prokními

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “prokní”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
• Havlová, E., Erhart, A., Janyšková, I., editors (1989–2022), “prokъ”, in Etymologický slovník jazyka staroslověnského [Etymological Dictionary of the Old Church Slavonic Language] (in Czech), numbers 1–21, Prague, Brno: Academia; Tribun EU, page 722