pravnúčě

Old Czech

Etymology

By surface analysis, pra- +‎ vnúčě.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpraʋnuːt͡ʃi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpravnau̯t͡ʃɛ/

Noun

pravnúčě n

1. great-grandchild

Declension

Declension of pravnúčě (t-stem)

	singular	dual	plural
nominative	pravnúčě	pravnúčětě	pravnúčata
genitive	pravnúčěte	pravnúčatú	pravnúčat
dative	pravnúčěti	pravnúčatma	pravnúčatóm
accusative	pravnúčě	pravnúčětě	pravnúčata
vocative	pravnúčě	pravnúčětě	pravnúčata
locative	pravnúčěti	pravnúčatú	pravnúčětech
instrumental	pravnúčětem	pravnúčatma	pravnúčaty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• prapravnúčě n

Descendants

• Czech: pravnouče

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “pravnúčě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění