posoudit

Czech

Etymology

From po- +‎ soudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈposou̯ɟɪt]

Verb

posoudit pf (imperfective posuzovat)

1. to judge

Conjugation

Conjugation of posoudit

infinitive posoudit, posouditi active adjective posoudivší verbal noun posouzení passive adjective posouzený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person posoudím posoudíme — posuďme 2nd person posoudíš posoudíte posuď posuďte 3rd person posoudí posoudí — — The verb posoudit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate posoudil posoudili posouzen posouzeni masculine inanimate posoudily posouzeny feminine posoudila posouzena neuter posoudilo posoudila posouzeno posouzena transgressives present past masculine singular — posoudiv feminine + neuter singular — posoudivši plural — posoudivše

Further reading

• “posouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “posouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “posoudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025