ponaučit

Czech

Etymology

From po- +‎ naučit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈponau̯t͡ʃɪt]

Verb

ponaučit pf

1. (reflexive with se) to learn one's lesson

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ponaučit, ponaučiti	Active adjective	ponaučivší
Verbal noun	ponaučení	Passive adjective	ponaučený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ponaučím	ponaučíme	—	ponaučme
2nd person	ponaučíš	ponaučíte	ponauč	ponaučte
3rd person	ponaučí	ponaučí	—	—

The verb ponaučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ponaučil	ponaučili	ponaučen	ponaučeni
masculine inanimate		ponaučily		ponaučeny
feminine	ponaučila		ponaučena
neuter	ponaučilo	ponaučila	ponaučeno	ponaučena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	ponaučiv
feminine + neuter singular	—	ponaučivši
plural	—	ponaučivše

Derived terms

• ponaučení

 

Further reading

• “ponaučiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ponaučiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ponaučit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)