plodit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech ploditi, from Proto-Slavic *ploditi.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈploɟɪt]

Verb

plodit impf (perfective zplodit)

1. to beget

Conjugation

Conjugation

Infinitive	plodit, ploditi	Active adjective	plodící
Verbal noun	plození	Passive adjective	plozený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	plodím	plodíme	—	ploďme
2nd person	plodíš	plodíte	ploď	ploďte
3rd person	plodí	plodí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive plodit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	plodil	plodili	plozen	plozeni
masculine inanimate		plodily		plozeny
feminine	plodila		plozena
neuter	plodilo	plodila	plozeno	plozena

Transgressives	present	past
masculine singular	plodě	—
feminine + neuter singular	plodíc	—
plural	plodíce	—

Related terms

• oplodnit
• plod m
• plodivý m
• plodný m

 

Further reading

• “ploditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ploditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “plodit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Latin

Verb

plōdit

1. third-person singular present active indicative of plōdō