pleniti

Old Czech

Etymology

From plen +‎ -iti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈplɛɲici/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈplɛɲici/

Verb

pleniti impf

1. to plunder, to loot, to pillage
2. to devastate, to despoil

Conjugation

Conjugation of pleniti (class IV)

infinitive	supine	verbal noun
pleniti	plenit	pleňenie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	pleňu	plenívě (-va)	plením (-me/-my)	–	pleňvě, plenivě (-va)	pleňme, plenim (-me/-my)
2nd person	pleníš	pleníta	pleníte	pleň, pleni	pleňta, plenita	pleňte, plenite
3rd person	plení	pleníta	plenie	pleň, pleni	pleňta, plenita	pleňte, plenite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	plenich	plenichově (-va)	plenichom (-me/-my)	pleniech	pleniechově (-va)	pleniechom (-me/-my)
2nd person	pleni	plenista (-šta)	pleniste (-šte)	plenieše	pleniešta (-sta)	pleniešte (-ste)
3rd person	pleni	plenista (-šta)	plenichu	plenieše	pleniešta (-sta)	pleniechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	plenil	plenila	plenili	pleňen	pleňena	pleňeni
Feminine	plenila	plenile	plenily	pleňena	pleňeně	pleňeny
Neuter	plenilo	plenile	plenila	pleňeno	pleňeně	pleňena

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	pleně	pleniece		pleniv	plenivše
Feminine	plenieci			plenivši
Neuter	pleně, plenieci			pleniv, plenivši

Note: This table shows the most common forms of pleniti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• popleniti
• vypleniti
• zpleniti

 

Descendants

• Czech: plenit

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “pleniti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění