přimluvit

Czech

Etymology

From při- +‎ mluvit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɪmluvɪt]

Verb

přimluvit pf

1. (reflexive with se) to intercede

Conjugation

Conjugation of přimluvit

infinitive přimluvit, přimluviti active adjective přimluvivší verbal noun přimluvení passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person přimluvím přimluvíme — přimluvme 2nd person přimluvíš přimluvíte přimluv přimluvte 3rd person přimluví přimluví — — The verb přimluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate přimluvil přimluvili — — masculine inanimate přimluvily — feminine přimluvila — neuter přimluvilo přimluvila — — transgressives present past masculine singular — přimluviv feminine + neuter singular — přimluvivši plural — přimluvivše

Further reading

• “přimluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “přimluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989