přěstavník

Old Czech

Etymology

Uncertain. Most probably coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈpr̝̊i̯ɛstaʋɲiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈpr̝̊ɛstavɲiːk/

Noun

přěstavník m pers

1. patriarch

Declension

Declension of přěstavník (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	přěstavník	přěstavníky	přěstavníci, přěstavníkové
genitive	přěstavníka	přěstavníkú	přěstavníkóv
dative	přěstavníku, přěstavníkovi	přěstavníkoma	přěstavníkóm
accusative	přěstavníka	přěstavníky	přěstavníky
vocative	přěstavníče	přěstavníky	přěstavníci, přěstavníkové
locative	přěstavníku, přěstavníkovi	přěstavníkú	přěstavníciech
instrumental	přěstavníkem	přěstavníkoma	přěstavníky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “přěstavník”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění