orientovat

Czech

Etymology

From orient +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈorɪjɛntovat]

Verb

orientovat impf or pf

1. (reflexive with se) to orient (US), to orientate (UK) (to find one's way)

   Orientovali se pomocí kompasu. ― They orientated themselves with a compass.

Conjugation

Conjugation of orientovat

infinitive orientovat, orientovati active adjective orientující verbal noun orientování passive adjective orientovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person orientuji, orientuju (coll.) orientujeme — orientujme 2nd person orientuješ orientujete orientuj orientujte 3rd person orientuje orientují, orientujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive orientovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate orientoval orientovali orientován orientováni masculine inanimate orientovaly orientovány feminine orientovala orientována neuter orientovalo orientovala orientováno orientována transgressives present past masculine singular orientuje — feminine + neuter singular orientujíc — plural orientujíce —

Related terms

• orientace f
• orientovaný

Further reading

• “orientovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “orientovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989