odporovat

See also: odporovať

Czech

Etymology

From odpor +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotporovat]

Verb

odporovat ?

1. to resist
2. to protest, counter, oppose, rebut, contradict

   "To není pravda," odporoval mladík. ― "That's not true," protested the lad.

3. to be contrary to, be at odds, disagree, contradict

   Takový postup odporuje zákonu. ― Such a move is against the law

Conjugation

Conjugation of odporovat

infinitive odporovat, odporovati active adjective odporující verbal noun odporování passive adjective odporovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person odporuji, odporuju (coll.) odporujeme — odporujme 2nd person odporuješ odporujete odporuj odporujte 3rd person odporuje odporují, odporujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odporovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate odporoval odporovali odporován odporováni masculine inanimate odporovaly odporovány feminine odporovala odporována neuter odporovalo odporovala odporováno odporována transgressives present past masculine singular odporuje — feminine + neuter singular odporujíc — plural odporujíce —

See also

• odolat
• odolávat
• protiřečit
• protivit se
• příčit se
• oponovat
• nesouhlasit
• vzdorovat

Further reading

• “odporovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “odporovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “odporovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025