Jump to content

obětavý

From Wiktionary, the free dictionary

Czech

[edit]

Pronunciation

[edit]

Adjective

[edit]

obětavý (comparative obětavější, superlative nejobětavější, adverb obětavě)

  1. selfless
    Synonyms: obětovný, obětivý, obětovavý

Declension

[edit]
Declension of obětavý (hard)
singular
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative obětavý obětavá obětavé
genitive obětavého obětavé obětavého
dative obětavému obětavé obětavému
accusative obětavého obětavý obětavou obětavé
locative obětavém obětavé obětavém
instrumental obětavým obětavou obětavým
plural
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative obětaví obětavé obětavá
genitive obětavých
dative obětavým
accusative obětavé obětavá
locative obětavých
instrumental obětavými

See also

[edit]

Further reading

[edit]
  • obětavý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • obětavý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • obětavý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025