obět

See also: oběť

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *obětъ.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈobi̯ɛt/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈobjɛt/

Noun

obět f or m inan

1. sacrifice

Declension

feminine

Declension of obět (i-stem)

	singular	dual	plural
nominative	obět	oběti	oběti
genitive	oběti	oběťú	obětí
dative	oběti	obětma	obětem
accusative	obět	oběti	oběti
vocative	oběti	oběti	oběti
locative	oběti	oběťú	obětech
instrumental	oběťú	obětma	obětmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

masculine (rare)

Declension of obět (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	obět	oběty	oběti, obětové
genitive	oběta, obětu	obětú	obětóv
dative	obětu	obětoma	obětóm
accusative	obět	oběty	oběty
vocative	oběte	oběty	oběti, obětové
locative	obětě, obětu	obětú	obětiech
instrumental	obětem	obětoma	oběty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• obětovati

 

Descendants

• Czech: oběť

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “obět”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění