navozovat
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]navozovat impf (perfective navodit)
- to induce, to bring about, to evoke
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | navozovat, navozovati | Active adjective | navozující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | navozování | Passive adjective | navozovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | navozuji, navozuju (coll.) |
navozujeme | — | navozujme |
| 2nd person | navozuješ | navozujete | navozuj | navozujte |
| 3rd person | navozuje | navozují, navozujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive navozovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | navozoval | navozovali | navozován | navozováni |
| masculine inanimate | navozovaly | navozovány | ||
| feminine | navozovala | navozována | ||
| neuter | navozovalo | navozovala | navozováno | navozována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | navozuje | — |
| feminine + neuter singular | navozujíc | — |
| plural | navozujíce | — |
Further reading
[edit]- “navozovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “navozovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “navozovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)