nastoupit

Czech

Etymology

From na- +‎ stoupit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnastou̯pɪt]

Verb

nastoupit pf (imperfective nastupovat)

1. to get on (to enter a vehicle)

   Antonym: vystoupit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	nastoupit, nastoupiti	Active adjective	nastoupivší
Verbal noun	nastoupení	Passive adjective	nastoupený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	nastoupím	nastoupíme	—	nastupme
2nd person	nastoupíš	nastoupíte	nastup	nastupte
3rd person	nastoupí	nastoupí	—	—

The verb nastoupit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	nastoupil	nastoupili	nastoupen	nastoupeni
masculine inanimate		nastoupily		nastoupeny
feminine	nastoupila		nastoupena
neuter	nastoupilo	nastoupila	nastoupeno	nastoupena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	nastoupiv
feminine + neuter singular	—	nastoupivši
plural	—	nastoupivše

Derived terms

• nástup m

 

Further reading

• “nastoupiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nastoupiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nastoupit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)