mstít

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *mьstiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmsciːt]

Verb

mstít impf (perfective pomstít)

1. (reflexive with se) to take revenge, retaliate

   Antonym: nemstít

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mstít, mstíti	Active adjective	mstící
Verbal noun	mstění	Passive adjective	mstěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mstím	mstíme	—	mstěme
2nd person	mstíš	mstíte	msti	mstěte
3rd person	mstí	mstí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mstít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mstil	mstili	mstěn	mstěni
masculine inanimate		mstily		mstěny
feminine	mstila		mstěna
neuter	mstilo	mstila	mstěno	mstěna

Transgressives	present	past
masculine singular	mstě	—
feminine + neuter singular	mstíc	—
plural	mstíce	—

Derived terms

• krevní msta f
• msta f
• mstitel
• mstivý
• pomstít
• vymstít

 

Further reading

• “mstíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mstíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “mstít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)