mhouřit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *mьguriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɦou̯r̝ɪt]

Verb

mhouřit impf

1. (transitive) to squint (partly cover eyes because of strong light etc)

   Synonym: mžourat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mhouřit, mhouřiti	Active adjective	mhouřící
Verbal noun	mhouření	Passive adjective	mhouřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	mhouřím	mhouříme	—	mhuřme, mhouřeme
2nd person	mhouříš	mhouříte	mhuř, mhouři	mhuřte, mhouřete
3rd person	mhouří	mhouří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mhouřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mhouřil	mhouřili	mhouřen	mhouřeni
masculine inanimate		mhouřily		mhouřeny
feminine	mhouřila		mhouřena
neuter	mhouřilo	mhouřila	mhouřeno	mhouřena

Transgressives	present	past
masculine singular	mhouře	—
feminine + neuter singular	mhouříc	—
plural	mhouříce	—

Related terms

• přimhouřit
• zamhouřit

 

See also

• šilhat

Further reading

• “mhouřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “mhouřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989