merhyně
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Adapted borrowing of Middle High German merhe + -yně.[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]merhyně f
Declension
[edit]Declension of merhyně (soft a-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | merhyně | merhyni | merhyně |
| genitive | merhyně | merhyňú | merhyní, merhyň |
| dative | merhyni | merhyněma | merhyniem |
| accusative | merhyňu | merhyni | merhyně |
| vocative | merhyňe | merhyni | merhyně |
| locative | merhyni | merhyňú | merhyniech |
| instrumental | merhyňú | merhyněma | merhyněmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Machek, Václav (1968) “merhyně”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 360
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “merhyně”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění