mendík

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret based on Latin mendicus. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmɛnɟiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmɛnɟiːk/

Noun

mendík m pers

1. poor student or monk

Declension

Declension of mendík (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	mendík	mendíky	mendíci, mendíkové
genitive	mendíka	mendíkú	mendíkóv
dative	mendíku, mendíkovi	mendíkoma	mendíkóm
accusative	mendíka	mendíky	mendíky
vocative	mendíče	mendíky	mendíci, mendíkové
locative	mendíku, mendíkovi	mendíkú	mendíciech
instrumental	mendíkem	mendíkoma	mendíky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 41
• Jan Gebauer (1903–1916) “mendík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění