měknout

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *męknǫti. Analyzable as měkký +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɲɛknou̯t]
• Rhymes: -ɛknou̯t
• Hyphenation: měk‧nout

Verb

měknout impf (perfective změknout)

1. (intransitive) to soften

Conjugation

Conjugation

Infinitive	měknout, měknouti	Active adjective	měknoucí
Verbal noun	měknutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	měknu	měkneme	—	měkněme
2nd person	měkneš	měknete	měkni	měkněte
3rd person	měkne	měknou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive měknout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	měkl, měknul	měkli, měknuli	—	—
masculine inanimate		měkly, měknuly		—
feminine	měkla, měknula		—
neuter	měklo, měknulo	měkla, měknula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	měkna	—
feminine + neuter singular	měknouc	—
plural	měknouce	—

Further reading

• “měknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “měknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “měknout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)