měknout

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *męknǫti. Analyzable as měkký +‎ -nout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmɲɛknou̯t]
• Rhymes: -ɛknou̯t
• Hyphenation: měk‧nout

Verb

měknout impf (perfective změknout)

1. (intransitive) to soften

Conjugation

Conjugation of měknout

infinitive měknout, měknouti active adjective měknoucí verbal noun měknutí passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person měknu měkneme — měkněme 2nd person měkneš měknete měkni měkněte 3rd person měkne měknou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive měknout. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate měkl, měknul měkli, měknuli — — masculine inanimate měkly, měknuly — feminine měkla, měknula — neuter měklo, měknulo měkla, měknula — — transgressives present past masculine singular měkna — feminine + neuter singular měknouc — plural měknouce —

Further reading

• “měknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “měknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “měknout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025