míjěti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *mijati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmiːji̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmiːjɛci/

Verb

míjěti impf

1. imperfective form of minúti

Conjugation

Conjugation of míjěti (class V)

infinitive	supine	verbal noun
míjěti	míjat	míjěnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	míjěju	míjievě (-va)	míjiem (-me/-my)	–	míjějvě (-va)	míjějme (-my)
2nd person	míjieš	míjieta	míjiete	míjěj	míjějta	míjějte
3rd person	míjie	míjieta	míjějú	míjěj	míjějta	míjějte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	míjěch	míjěchově (-va)	míjěchom (-me/-my)	míjiech	míjiechově (-va)	míjiechom (-me/-my)
2nd person	míjě	míjěsta (-šta)	míjěste (-šte)	míjieše	míjiešta (-sta)	míjiešte (-ste)
3rd person	míjě	míjěsta (-šta)	míjěchu	míjieše	míjiešta (-sta)	míjiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	míjal	míjala	míjěli	míján	míjána	míjěni
Feminine	míjala	míjěle	míjaly	míjána	míjěně	míjány
Neuter	míjalo	míjěle	míjala	míjáno	míjěně	míjána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	míjějě	míjějúce		míjav	míjěvše
Feminine	míjějúci			míjěvši
Neuter	míjějě, míjějúci			míjav, míjěvši

Note: This table shows the most common forms of míjěti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: míjet

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “míjěti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění