lišicě

Old Czech

Etymology

Coined by Tomáš Štítný ze Štítného. By surface analysis, lichý +‎ icě. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈliʃit͡si̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈliʃit͡sɛ/

Noun

lišicě f

1. excessiveness, inordinacy

Declension

Declension of lišicě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	lišicě	lišici	lišicě
genitive	lišicě	lišicú	lišicí, lišic
dative	lišici	lišicěma	lišiciem
accusative	lišicu	lišici	lišicě
vocative	lišice	lišici	lišicě
locative	lišici	lišicú	lišiciech
instrumental	lišicú	lišicěma	lišicěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “lišicě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění