krotit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech krotiti, from Proto-Slavic *krotiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkrocɪt]

Verb

krotit impf (perfective zkrotit)

1. (transitive) to tame

   Synonym: ochočit

2. (reflexive with se) to control oneself, to moderate one's behaviour or manner

   Synonym: mírnit se

Conjugation

Conjugation

Infinitive	krotit, krotiti	Active adjective	krotící
Verbal noun	krocení	Passive adjective	krocený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	krotím	krotíme	—	kroťme
2nd person	krotíš	krotíte	kroť	kroťte
3rd person	krotí	krotí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive krotit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	krotil	krotili	krocen	kroceni
masculine inanimate		krotily		kroceny
feminine	krotila		krocena
neuter	krotilo	krotila	kroceno	krocena

Transgressives	present	past
masculine singular	krotě	—
feminine + neuter singular	krotíc	—
plural	krotíce	—

Derived terms

• krotitel m

 

Related terms

• krotký

 

Further reading

• “krotiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “krotiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “krotit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)