krajní

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *krajьnъ. Morphologically, from kraj +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkrajɲiː]

Adjective

krajní

1. extreme (in the greatest or highest degree; intense)

   Antonym: střední

Declension

Declension of krajní (soft)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	krajní		krajní	krajní
genitive	krajního		krajní	krajního
dative	krajnímu		krajní	krajnímu
accusative	krajního	krajní	krajní	krajní
locative	krajním		krajní	krajním
instrumental	krajním		krajní	krajním
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	krajní	krajní		krajní
genitive	krajních
dative	krajním
accusative	krajní			krajní
locative	krajních
instrumental	krajními

Derived terms

• krajní levice
• krajní pravice
• krajnost

Further reading

• “krajní”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “krajní”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “krajní”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025