Jump to content

konativní

From Wiktionary, the free dictionary

Czech

[edit]

Pronunciation

[edit]
  • IPA(key): [ˈkonatɪvɲiː], [ˈkonatiːvɲiː]

Adjective

[edit]

konativní

  1. (psychology) conative

Declension

[edit]
Declension of konativní (soft)
singular
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative konativní konativní konativní
genitive konativního konativní konativního
dative konativnímu konativní konativnímu
accusative konativního konativní konativní konativní
locative konativním konativní konativním
instrumental konativním konativní konativním
plural
masculine feminine neuter
animate inanimate
nominative konativní konativní konativní
genitive konativních
dative konativním
accusative konativní konativní
locative konativních
instrumental konativními