koní

See also: koni

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkoɲiː]

Etymology 1

Inherited from Proto-Slavic *koňьjь. By surface analysis, kůň +‎ -í.

Adjective

koní

1. (relational, archaic) horse, horse's

   Synonym: koňský

Declension

Declension of koní (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	koní		koní	koní
genitive	koního		koní	koního
dative	konímu		koní	konímu
accusative	koního	koní	koní	koní
locative	koním		koní	koním
instrumental	koním		koní	koním
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	koní	koní		koní
genitive	koních
dative	koním
accusative	koní			koní
locative	koních
instrumental	koními

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Noun

koní

1. genitive plural of kůň

Further reading

• “koní”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “koní”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

Slovak

Noun

koní

1. genitive plural of kôň