kněžák

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkɲi̯ɛʒaːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkɲɛʒaːk/

Noun

kněžák m pers

1. prelate (clergyman of high rank and authority)

Declension

Declension of kněžák (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	kněžák	kněžáky	kněžáci, kněžákové
genitive	kněžáka	kněžákú	kněžákóv
dative	kněžáku, kněžákovi	kněžákoma	kněžákóm
accusative	kněžáka	kněžáky	kněžáky
vocative	kněžáče	kněžáky	kněžáci, kněžákové
locative	kněžáku, kněžákovi	kněžákú	kněžáciech
instrumental	kněžákem	kněžákoma	kněžáky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kněžák”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění