kmitat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech mkytati, from Proto-Slavic *mьk-, related to *mikati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkmɪtat]

Verb

kmitat impf (perfective kmitnout)

1. (intransitive) to oscillate (sometimes reflexive with se)

   Synonym: oscilovat

2. to wiggle, to wag [with instrumental]

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kmitat, kmitati	Active adjective	kmitající
Verbal noun	kmitání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kmitám	kmitáme	—	kmitejme
2nd person	kmitáš	kmitáte	kmitej	kmitejte
3rd person	kmitá	kmitají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kmitat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kmital	kmitali	—	—
masculine inanimate		kmitaly		—
feminine	kmitala		—
neuter	kmitalo	kmitala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	kmitaje	—
feminine + neuter singular	kmitajíc	—
plural	kmitajíce	—

Derived terms

• kmit m
• kmitavý
• kmitání n
• kmitna
• kmitočet m
• rozkmit m
• rozkmitat
• výkmit m
• zakmitat

 

Related terms

• mihotat
• míhat
• mžít

 

Further reading

• “kmitati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kmitati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kmitat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)