jiskřit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *jьskriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɪskr̝̊ɪt]

Verb

jiskřit impf

1. to sparkle, scintillate

Conjugation

Conjugation of jiskřit

infinitive jiskřit, jiskřiti active adjective jiskřící verbal noun jiskření passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person jiskřím jiskříme — jiskřeme 2nd person jiskříš jiskříte jiskři jiskřete 3rd person jiskří jiskří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jiskřit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate jiskřil jiskřili — — masculine inanimate jiskřily — feminine jiskřila — neuter jiskřilo jiskřila — — transgressives present past masculine singular jiskře — feminine + neuter singular jiskříc — plural jiskříce —

Further reading

• “jiskřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jiskřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989