jednomocný

Czech

Etymology

From jedno- +‎ mocný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɛdnomot͡sniː]

Adjective

jednomocný

1. (chemistry) monovalent, univalent

Declension

Declension of jednomocný (hard)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	jednomocný		jednomocná	jednomocné
genitive	jednomocného		jednomocné	jednomocného
dative	jednomocnému		jednomocné	jednomocnému
accusative	jednomocného	jednomocný	jednomocnou	jednomocné
locative	jednomocném		jednomocné	jednomocném
instrumental	jednomocným		jednomocnou	jednomocným
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	jednomocní	jednomocné		jednomocná
genitive	jednomocných
dative	jednomocným
accusative	jednomocné			jednomocná
locative	jednomocných
instrumental	jednomocnými

Further reading

• “jednomocný”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jednomocný”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989