jěšut

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *ašutь (“vanity”).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈji̯ɛʃut/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjɛʃit/

Noun

jěšut f

1. vanity

Declension

Declension of jěšut (i-stem)

	singular	dual	plural
nominative	jěšut	jěšuti	jěšuti
genitive	jěšuti	jěšuťú	jěšutí
dative	jěšuti	jěšutma	jěšutem
accusative	jěšut	jěšuti	jěšuti
vocative	jěšuti	jěšuti	jěšuti
locative	jěšuti	jěšuťú	jěšutech
instrumental	jěšuťú	jěšutma	jěšutmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• Jěšutbor
• jěšutnost
• jěšutný
• jěšutně
• jěšutstvie

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “jěšut”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění