interpunkční

Czech

Etymology

From interpunkce +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɪntɛrpuŋkt͡ʃɲiː]

Adjective

interpunkční

1. (relational) punctuation

Declension

Declension of interpunkční (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	interpunkční		interpunkční	interpunkční
genitive	interpunkčního		interpunkční	interpunkčního
dative	interpunkčnímu		interpunkční	interpunkčnímu
accusative	interpunkčního	interpunkční	interpunkční	interpunkční
locative	interpunkčním		interpunkční	interpunkčním
instrumental	interpunkčním		interpunkční	interpunkčním
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	interpunkční	interpunkční		interpunkční
genitive	interpunkčních
dative	interpunkčním
accusative	interpunkční			interpunkční
locative	interpunkčních
instrumental	interpunkčními

Further reading

• “interpunkční”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “interpunkční”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989