hrotit

Czech

Etymology

(This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦrocɪt]
• Hyphenation: hrot‧it
• Rhymes: -otit

Verb

hrotit impf

1. (transitive, colloquial) to escalate (an argument)

   Synonym: stupňovat

2. (reflexive with se) to sharpen, intensify

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hrotit, hrotiti	Active adjective	hrotící
Verbal noun	hrocení	Passive adjective	hrocený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hrotím	hrotíme	—	hroťme
2nd person	hrotíš	hrotíte	hroť	hroťte
3rd person	hrotí	hrotí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hrotit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hrotil	hrotili	hrocen	hroceni
masculine inanimate		hrotily		hroceny
feminine	hrotila		hrocena
neuter	hrotilo	hrotila	hroceno	hrocena

Transgressives	present	past
masculine singular	hrotě	—
feminine + neuter singular	hrotíc	—
plural	hrotíce	—

Derived terms

• vyhrocovat
• vyhrotit
• zhrotit

 

Related terms

• hrot

 

Further reading

• “hrotiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hrotiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hrotit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
• “hrotit” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2024, slovnikcestiny.cz