From Wiktionary, the free dictionary
Inherited from Proto-Slavic *gъrtnǫti.
hrnout impf
- to shovel, rake, push
- Ledovec před sebou hrnul vše, co mu stálo v cestě. ― The glacier pushed forward everything which stood in its way.
- (reflexive with se) to surge, rush, pour
- Z hořícího domu se hrnuly davy lidí. ― Crowds of people surged out of the burning building.
Conjugation
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hrnout. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
hrna |
—
|
feminine + neuter singular
|
hrnouc |
—
|
plural
|
hrnouce |
—
|
- “hrnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “hrnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “hrnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)