hrknout

Czech

Etymology

Onomatopoeic.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦr̩knou̯t]
• Rhymes: -r̩knou̯t
• Hyphenation: hrk‧nout

Verb

hrknout pf (imperfective hrkat)

1. to rattle, make a short rattling sound
   • 2014, Jaroslav Hašek, “Týden v tichém domě”, in Povídky‎^[1], Praha: Fragment, page 113:

     V hodinách hrklo to znovu […]

     It rattled inside the clock again […]

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hrknout, hrknouti	Active adjective	hrknuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hrknu	hrkneme	—	hrkněme
2nd person	hrkneš	hrknete	hrkni	hrkněte
3rd person	hrkne	hrknou	—	—

The verb hrknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hrkl, hrknul	hrkli, hrknuli	—	—
masculine inanimate		hrkly, hrknuly		—
feminine	hrkla, hrknula		—
neuter	hrklo, hrknulo	hrkla, hrknula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	hrknuv
feminine + neuter singular	—	hrknuvši
plural	—	hrknuvše

Derived terms

• hrknout v někom
• hrknout v někom jak ve starých pendlovkách
• hrknutí
• nehrknout
• nevyhrknout
• vyhrknout
• zahrknout

 

Related terms

• hrkat
• hrkání
• nehrkat
• nezahrkat
• vyhrkat
• zahrkat

 

See also

• hrčet

Further reading

• “hrknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hrknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989