holúbě

See also: holube

Old Czech

Etymology

From holub (“dove, pigeon”) +‎ -ě.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣoɫuːbi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦolau̯bjɛ/

Noun

holúbě n (diminutive holúbátko)

1. doveling, dovelet

Declension

Declension of holúbě (t-stem)

	singular	dual	plural
nominative	holúbě	holúbětě	holúbata
genitive	holúběte	holúbatú	holúbat
dative	holúběti	holúbatma	holúbatóm
accusative	holúbě	holúbětě	holúbata
vocative	holúbě	holúbětě	holúbata
locative	holúběti	holúbatú	holúbětech
instrumental	holúbětem	holúbatma	holúbaty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• holúbek
• holúbenec

 

Descendants

• Czech: holoubě

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “holúbě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění