hřiebě

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *žerbę.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɣr̝i̯ɛːbi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈɦr̝iːbjɛ/

Noun

hřiebě n

1. foal

Declension

Declension of hřiebě (t-stem)

	singular	dual	plural
nominative	hřiebě	hřiebětě	hřiebata
genitive	hřieběte	hřiebatú	hřiebat
dative	hřieběti	hřiebatma	hřiebatóm
accusative	hřiebě	hřiebětě	hřiebata
vocative	hřiebě	hřiebětě	hřiebata
locative	hřieběti	hřiebatú	hřiebětech
instrumental	hřiebětem	hřiebatma	hřiebaty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: hříbě

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “hřiebě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění