fňukánkovat

Czech

Etymology

From fňukat +‎ -ánkovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈfɲukaːŋkovat]

Verb

fňukánkovat impf

1. diminutive of fňukat

Conjugation

Conjugation of fňukánkovat

infinitive fňukánkovat, fňukánkovati active adjective fňukánkující verbal noun fňukánkování passive adjective fňukánkovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person fňukánkuji, fňukánkuju (coll.) fňukánkujeme — fňukánkujme 2nd person fňukánkuješ fňukánkujete fňukánkuj fňukánkujte 3rd person fňukánkuje fňukánkují, fňukánkujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive fňukánkovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate fňukánkoval fňukánkovali fňukánkován fňukánkováni masculine inanimate fňukánkovaly fňukánkovány feminine fňukánkovala fňukánkována neuter fňukánkovalo fňukánkovala fňukánkováno fňukánkována transgressives present past masculine singular fňukánkuje — feminine + neuter singular fňukánkujíc — plural fňukánkujíce —