dvanádstník

Old Czech

Etymology

From dvanádst／dvanádct (“tweleve”). First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdʋanaːdstɲiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdvanaːtstɲiːk/

Noun

dvanádstník m pers

1. (law) one of the 12 senators in the district court (Landgericht)

Declension

Declension of dvanádstník (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	dvanádstník	dvanádstníky	dvanádstníci, dvanádstníkové
genitive	dvanádstníka	dvanádstníkú	dvanádstníkóv
dative	dvanádstníku, dvanádstníkovi	dvanádstníkoma	dvanádstníkóm
accusative	dvanádstníka	dvanádstníky	dvanádstníky
vocative	dvanádstníče	dvanádstníky	dvanádstníci, dvanádstníkové
locative	dvanádstníku, dvanádstníkovi	dvanádstníkú	dvanádstníciech
instrumental	dvanádstníkem	dvanádstníkoma	dvanádstníky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “dvanádstník”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění