dušovat

Czech

Etymology

From duše +‎ -ovat. From the phrase Na mou duši.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈduʃovat]

Verb

dušovat impf (perfective zadušovat)

1. (reflexive with se, colloquial) to swear blind

   Synonym: zaručovat se

   Dušoval se, že už to neudělá. ― He vowed not to do it again.

Conjugation

Conjugation of dušovat

infinitive dušovat, dušovati active adjective dušující verbal noun dušování passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person dušuji, dušuju (coll.) dušujeme — dušujme 2nd person dušuješ dušujete dušuj dušujte 3rd person dušuje dušují, dušujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dušovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate dušoval dušovali — — masculine inanimate dušovaly — feminine dušovala — neuter dušovalo dušovala — — transgressives present past masculine singular dušuje — feminine + neuter singular dušujíc — plural dušujíce —

Further reading

• “dušovati se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dušovati se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dušovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025