dovolovat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]dovolovat impf
- imperfective form of dovolit
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | dovolovat, dovolovati | Active adjective | dovolující |
---|---|---|---|
Verbal noun | dovolování | Passive adjective | dovolovaný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | dovoluji, dovoluju (coll.) |
dovolujeme | — | dovolujme |
2nd person | dovoluješ | dovolujete | dovoluj | dovolujte |
3rd person | dovoluje | dovolují, dovolujou (coll.) |
— | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dovolovat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | dovoloval | dovolovali | dovolován | dovolováni |
masculine inanimate | dovolovaly | dovolovány | ||
feminine | dovolovala | dovolována | ||
neuter | dovolovalo | dovolovala | dovolováno | dovolována |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | dovoluje | — |
feminine + neuter singular | dovolujíc | — |
plural | dovolujíce | — |
Further reading
[edit]- “dovolovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “dovolovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “dovolovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)