doufat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech doufati, from do- + Old Czech úfati, from Proto-Slavic *upъvati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdou̯fat]

• Audio:

  (file)

Verb

doufat impf (perfective zadoufat)

1. to hope

   Doufám, že neruším. ― I hope I'm not intruding.

Conjugation

Conjugation of doufat

infinitive doufat, doufati active adjective doufající verbal noun doufání passive adjective doufaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person doufám doufáme — doufejme 2nd person doufáš doufáte doufej doufejte 3rd person doufá doufají — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive doufat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate doufal doufali doufán doufáni masculine inanimate doufaly doufány feminine doufala doufána neuter doufalo doufala doufáno doufána transgressives present past masculine singular doufaje — feminine + neuter singular doufajíc — plural doufajíce —

Related terms

• zoufat

Further reading

• “doufati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “doufati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “doufat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “doufat” in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz