dobrozvěstie

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdobrozʋi̯ɛsci̯ɛː/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdobrozvjɛsciː/

Noun

dobrozvěstie n

1. evangelium

Declension

Declension of dobrozvěstie (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	dobrozvěstie	dobrozvěstí	dobrozvěstie
genitive	dobrozvěstie	dobrozvěsťú	dobrozvěstí
dative	dobrozvěsťú	dobrozvěstíma	dobrozvěstím
accusative	dobrozvěstie	dobrozvěstí	dobrozvěstie
vocative	dobrozvěstie	dobrozvěstí	dobrozvěstie
locative	dobrozvěstí, dobrozvěsťú	dobrozvěsťú	dobrozvěstích
instrumental	dobrozvěstím	dobrozvěstíma	dobrozvěstími

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “dobrozvěstie”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění