diktovat

Czech

Etymology

From Latin dictō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪktovat]

Verb

diktovat impf (perfective nadiktovat)

1. to dictate (rule a country)

Conjugation

Conjugation of diktovat

infinitive diktovat, diktovati active adjective důvěřující verbal noun důvěřování passive adjective důvěřovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person důvěřuji, důvěřuju (coll.) důvěřujeme — důvěřujme 2nd person důvěřuješ důvěřujete důvěřuj důvěřujte 3rd person důvěřuje důvěřují, důvěřujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive diktovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate důvěřoval důvěřovali důvěřován důvěřováni masculine inanimate důvěřovaly důvěřovány feminine důvěřovala důvěřována neuter důvěřovalo důvěřovala důvěřováno důvěřována transgressives present past masculine singular důvěřuje — feminine + neuter singular důvěřujíc — plural důvěřujíce —

Related terms

• See dikce

• diktátor

Further reading

• “diktovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “diktovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “diktovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025